BANNER.jpg

VYZRAJTE NA ANGLIČTINU aneb Know how JAK NA TO

Postoje

Předem varován - lépe vyzbrojen. Pouští-li se někdo do stavby domu, udělá si předem rozpočet, aby pak náhodou uprostřed staveniště nezjistil, že nemá na dokončení. Rozhodnete-li se studovat jazyk, zvažte předem náklady. Vaše hlavní investice bude nejen finanční, ale především časová. Možná budete vyžadovat i změnu Vašeho denního či týdenního režimu, přehodnocení osobních priorit. Platí zde nepřímá úměra: čím víc investuji svého času do přípravy, tím méně mě to bude stát peněz. Vězte, že váš úspěch závisí daleko víc na délce a pravidelnosti přípravy, než na Vašem přirozeném talentu.

Naučit se jazyk je běh na dlouhou trať. Představíte-li si angličtinu jako velkou horu, budete mít pocit, že ji nikdy nezdoláte. Ale víra hory přenáší: budete-li vytrvalí, dokážete přemístit i velkou horu lopatou. Každou hodinu si naložte plné kolečko a řádně jej zpracujte - po pár měsících zjistíte, že jste udělali pořádný kus práce!

Je-li můj základní podvědomý postoj ke studiu jazyka: Chci! a ne Musím!, je zpola vyhráno. Dokážu-li na angličtinu pohlížet jako na něco docela zábavného, stane se mým roztomilým koníčkem, kterým rád trávím čas. Co mě baví, jde mi dobře od ruky. Čím víc toho budu umět, tím víc mě to bude bavit.

Jaký je můj cíl? Mám pouze vágní představu, že budu dělat anglinu, nebo jsem si jasně definoval, čeho chci dosáhnout? Konkrétní cíl mě bude motivovat a jeho dosažení mi zvýší sebevědomí (= budu se mít víc rád ! :-)) Měřitelným cílem může být např.: do roka projedu danou učebnici (a opravdu ji budu umět ! ) nebo: v roce 2012 složím First Certificate nebo všeobecnou státnici, nebo dokonce: letos nevynechám ani jednu hodinu konverzace, pokud zrovna nebudu mít čtyřicítku horečku... Mám od sebe reálná očekávání?

Nenechám se frustrovat tím, co neumím (= štve mě, že nerozumím Skotovi, kterého jsem potkal v hospodě). Raději se budu radovat z malých vítězství (= rozumím požadavku lektora v hodině). Svůj pokrok mohu vidět teprve s delším časovým odstupem. Přestože mám pocit, že zprávám na CNN pořád zoufale nerozumím, je pravdou, že po půl roce studia toho pochytím daleko víc, než tomu bylo předtím. Pokud mě občas přepadají nepříjemné pocity, že jsem na to tupý, nic neumím, k ničemu to nevede, jenom ztrácím čas, stejně to nezvládnu a podobné lži, nastoupím do aktivní myšlenkové ofenzívy a nahlas si řeknu: Dokážu to! Nejsem o nic hloupější než ostatní a oni se to taky naučili! Ohlédnu se za sebe a řeknu si: Už jsem udělal hezký kus práce! Přece to teď všechno nezahodím! Pravdou je, že takové depky chodí ve vlnách, které zítra zase opadnou.
Pravdou je, že blbé nálady mě nemohou okrást o moje svobodné rozhodnutí vytrvat - pokud jim nepodlehnu. Pro moje sebevědomí není nic nebezpečnějšího, než jed věčného falešného začátečníka. Radši budu tím nejslabším žákem v pokročilém kurzu, kde mě ostatní potáhnou, než king uprostřed kurzu, který už jsem dělal vloni :-( Lidský mozek je velmi plastický a co po něm chci, to dělá každým dnem o trochu snadněji. Pravdou je, že každým dnem mi to jde o trochu lépe. Pravdou je, že na startovní čáru zaklekli mnozí, ale zvítězili jen ti, kteří to na trati nevzdali. Rozhodli jste se pro maratón, tak to nevzdávejte kvůli píchání v boku. Vydržet je nutné, výsledky se dostaví časem. Je to stejné jako při tréninku.

Aktivní znalost jazyka (tj. umím se vyjádřit) jde až dlouho po pasivní znalosti dané látky (tj. rozumím tomu, když to čtu nebo slyším). Česky: látkou 5. lekce si budu jist a budu mít pocit, že ji opravdu zvládám, teprve až budu u lekce č. 9. Gramatika i slovíčka se potřebují usadit, ale k tomu dojde během toho, jak postupuji kupředu v dalších oblastech. Nemusím být tedy nervózní, že danou lekci nezvládám a už se na mě valí další.

Z výukové hodiny vytěžím nejvíc, pokud:

  • ji budu vnímat pouze jako konzultaci a příležitost ke korekci a procvičení s plným vědomím toho, že hlavní těžiště mé práce spočívá v domácím samostudiu
  • ještě týž den se alespoň na chvilku podívám na nově probranou látku
  • budu se ptát na věci, které nejsou jasné, či požadovat procvičení konkrétního jevu, se kterým si nevím rady


Psychohygiena

Lidský mozek funguje tak, že do druhého dne zapomene 60% toho, co se předchozí den naučil - to je naše sebeobrana před přetížením zbytečnými informacemi. Ergo kladívko z toho vyplývá, že na tom musím dělat denně. 20 - 30 minut denně je daleko efektivnější, než celý večer před hodinou. Nové informace se ukládají nejprve do tzv. krátkodobé paměti a teprve odtud se přesunují do paměti dlouhodobé - teprve tam je náš cíl. Tudíž se nemohu vztekat, že "tohle slovíčko bych už měl přece dávno znát". Stokrát napsané slovíčko se po stoprvé pamatuje.

Je dobré stanovit si předem, v kterou dobu si k angličtině sednu. Každý den v týdnu bych měl mít stanovený přesný čas v souladu s ostatními povinnostmi a koníčky a považovat jej za závazný. Do práce také musím chodit včas a daří se mi to! K sebedisciplíně může zpočátku pomoci přehledná tabulka, něco jako "modrý život", do které si budu zaznamenávat, jak se mi daří tento čas dodržovat. (Pozor: cholerického melancholika povzbudí, flegmatickému sangvinikovi to znechutí! )

Nejvýhodnější denní doba pro učení a duševní činnost vůbec je dopoledne. Někteří z nás jsou ranní ptáčata- pro ty je nejvýhodnější si na tu pravidelnou dvacetiminutovku přivstat. Zásadně se neučím během první hodiny po obědě. Pokud jsem "večerní typ" a vyhovuje mi učení večer, je dobré skončit alespoň půlhodinku před spaním a zvolnit třeba nějakou nenáročnou detektivkou nebo časopisem.

Studium ve větších časových celcích je také výhodné, především proto, že jenom 20 minut trvá, než se mozek "našťaví" - vyplaví mediátory, které zprostředkují kontakt mezi mozkovými synapsemi, takže nám to pak dobře myslí. Pokud se učím ve větším časovém bloku, např. před zkouškou, je dobré dělat si po 30 - 40 minutách, kdy pozornost klesá, krátké pětiminutové pauzy a zaplnit je činností co nejvíce odlišnou: fyzickým pohybem. Pokud zrovna nehodlám posilovat, zajdu alespoň zalít kytky na balkón, pomazlím psa, oběhnu si blok, vynesu odpadky, zahryznu se do vitamínů.

Víkendy řeším tak, že jeden den držím "šábes", neučím se vůbec, důsledně odpočívám (nejen pasivně, ale i aktivně - výletem, sportem...) a užívám si toho, co mě baví. Druhý den na to vlítnu mezi 8 a 12 hod.

Prostředí pro učení: mám vyvětráno (z celého těla spotřebuje 20% kyslíku mozek), učím se vsedě (jinak usnu).

Nepotřebuji absolutní ticho, ale hudba či televize v pozadí, byť mám za to, že je nevnímám, odvádějí značnou část mé pozornosti, zvláště při memorování.

Pitný režim!

Paměťové triky a fígle

Slovíčka jsou základním stavebním materiálem Váší stavby. Záleží jen na Vás, jak rychle stavba poroste.Každý den se naučte pár nových slovíček, raději méně, ale jistě. Nezapomeňte opakovat ta z předchozích dnů. Budete-li vytrvalí, půjde Vám to časem snadno. Je menší zlo přijít na hodinu bez písemného domácího úkolu než neumět slovíčka.

Není dobré se učit slovíčka pouze ze seznamů v učebnici - přepisováním si vštěpujete i spelling, což je zvlášť u angličtiny důležité. Nepodceňujte transkripci ani tam, kde Vám výslovnost přijde "jasná". Je nutno věnovat zvýšenou pozornost idiomům - neumím-li jednotlivé slovíčko, nějak to opíšu rukama nohama grimasou či jinými slovíčky, neumím-li idiomatickou vazbu, mluvím Czenglish. Platí zvláště pro začátečníky a středně pokročilé. Domek

Zásadně nepíšu poznámky na volné papíry, natož bleší válku na okraj učebnice. JE NUTNO zavést si jeden sešit, do kterého si opisuji slovíčka z učebnice, včetně idomatických vazeb, předložkových vazeb, nepravidelných a frázových sloves. Ta, co mi nejdou do hlavy, si označím obyčejnou tužkou a později jedu už jen po těch obtížných. Je dobré učit se je oboustranně, nejen z češtiny do angličtiny, ale i nazpátek (to platí hlavně pro pokročilé, na kteréžto úrovni má jedno angl. slovíčko více českých ekvivalentů). Seznam si sám aktivně doplňuji o všechny nové položky, na které narazím během výuky. Sešit by měl být takového formátu, abych jej s sebou mohl všude pohodlně nosit a využívat k opakování neproduktivní čas např. v autobusech, na schůzích, které se mě příliš netýkají, v čekárně u lékaře apod.

Na gramatiku a cvičení je vhodné mít jiný sešit. Snažte se udržovat své studijní zdroje přehledné a jednoduché. Staré materiály, např. namnožená konverzační témata, články apod. vyhoďte. Nedovolí-li Vám to citová vazba k nim, alespoň je vyřaďte do zvláštní složky - s největší pravděpodobností se už k nim stejně nikdy nevrátíte.

Je lepší učit se novým slovíčkům nahlas - procvičujete tím i výslovnost a lépe se pamatují. Paměť posiluje i učení se v rytmu či na melodii - nepohrdejte písničkami. Vymýšlejte si na nová slovíčka věty, obměňujte je. Mimochodem: i texty z učebnice byste měli číst opakovaně a nahlas: poprvé se prokoušete džunglí, podruhé pochytíte souvislosti, potřetí si podtrhnete vazby a předložky, počtvrté si to už skoro pamatujete... Domek

Obklopte se angličtinou a využívejte všechny zdroje: poslouchejte BBC nebo CNN, i když máte pocit, že jste úplně "mimo"- vaše uši si tak zvykají na anglické zvuky. Zajásejte, když rozšifrujete známé slovíčko. Preferujte film s titulky (nejlépe anglickými) před českým dabingem. Napište si na zrcadlo anglické přísloví a na lednici citát, který Vás oslovil. Prolistujte se zájmem anglický časopis i kdybyste z titulku a obrázku pochopili jen hlavní téma článku. V letadle sáhněte po The Herald Tribune místo po Mladé Frontě. Využijte příležitosti jít na přednášku nebo kázání tlumočené do češtiny. V autě poslouchejte donekonečna kazety, které doplňují Vaši učebnici. Nebojte se chrabře zapříst hovor s cizincem i za cenu, že sebe uděláte blbce. (Stejně se Vám to nepovede.) Čtěte jednoduché knžky - např. Longman Structural Readers má tituly už na začátečnické úrovni. Pobroukávejte si Bernsteina nebo Freddyho Mercuryho. Pošlete své milované dopis nebo alespoň zamilovanou SMSku anglicky (budete pak v jejích očích mnohem zajímavější cvok). Buďte vynalézaví v boji s těžko zapamatovatelným slovíčkem, i kdybyste si ho měli napsat na ruku místo hodinek nebo vymodelovat kečupem na pizzu.

Je dobré uvědomit si, jaký druh paměti mám a tomu přizpůsobit učení. Kdo má paměť zrakovou, bude si pamatovat nové informace podle toho, jak vypadají (já vím, je to vlevo druhý odshora zeleně podtržený...). Kdo má paměť sluchovou, požaduje pak od číšníka kitchen místo chicken, protože to má v mozkových závitech uloženo těsně vedle sebe. Nejhůř je na tom v případě cizího jazyka ten, kdo má paměť hmatovou - ten si to zapamatuje tím, že si to osahá. Byl totož obdarován k tomu, aby věci dělal a pravděpodobně se živí poctivě svýma rukama. (Nicméně jsem experimentálně ověřila, že i takový se to naučil, pokud to zkombinoval se svědomitou pílí.)

A nakonec: Zamilujte se! Pořiďte si novou milenku: angličtinu. Rozbouří poklidnou nudnou rutinu Vašeho všedního života, nepřipraví Vás o jistoty manželského hnízda, které jste roky budoval, a vydrží Vám až do smrti. Nikdy s ní totiž nebudete hotov...
Nejsem žádná jazykovka – vím, co si odučím. (Lektorka angličtiny - Praha 4)
Copyright © Lektorka angličtiny, publikování nebo šíření obsahu webové prezentace http://www.lektorka-anglictiny.cz je bez písemného souhlasu majitele zakázáno. Všechna práva vyhrazena.
16248/633/633a DRP  created by B.P&Co. /52 
  • Miniskupinky
    • Miniskupinky

      Zásadním předpokladem výuky angličtiny je stejná úroveň žáků ve skupině, kterou zajišťuji osobním pohovorem před vstupem do kurzu (žádné on-line testy- viz. tzv. nultá hodina v metodách výuky).

      Malý počet žáků umožňuje jak stabilní postup kupředu (neutopíte se v tom za měsíc ani neusnete na vavřínech), tak individuální přístup (např. rychlé zopakování zapomenuté látky jen pro jednoho po hodině, doporučení z jakého materiálu to procvičit, často zadávám jen jednomu specifickou práci na doma).

      Pro každého studenta je při konverzaci hojně prostoru a při párové práci mám stále ještě přehled o chybách,které je potřeba podchytit, apod. - zkrátka výuky angličtiny v miniskupince je metodicky velmi výhodná a efektivní.
  • Individuálky
    • Individuálky

      Individuálka je oprávněně považována za nejkvalitnější způsob studia, v případě cizího jazyka to platí dvojnásobně.

      Nehodí se sice pro každého, protože je skutečně intenzívní, proto někteří lidé preferují spíše práci ve dvojici, trojici (viz. téměř-individuálky). Někdy ji využíváme přechodně k překlenutí mezer, které dotyčný student potřebuje doplnit, aby mohl nastoupit do kurzu dané úrovně.

      Ideální je pro studenty, kteří mají specifické požadavky ať obsahové (příprava na IELTS, odjezd do zahraničí, Business English) nebo metodické (SPU).

      Nejčastěji je volena manažery, kteří jsou zvyklí na " individuální servis" :-)